relaxing moments

31. října 2014 v 19:21 | ☼
Přeji pěkný podvečer :)
Jak to tak vypadá, tak vypisování se s problémů mi zase jednou pomohlo a já se teď cítím mnohem líp a mnohem vyrovnaněji. Úterý a středa byly těžké a aktivitami naplněné dny a proto na mě večer dolehl ten stres a projevilo se to na depresivní náladě a na touze po jídle. To naštěstí ve středu skončillo a doufám, že už se to ani nevrátí.

Možná, že když jsem si to sepsala došlo mi, jak krutá je pravda, jak to teď doma mám a jak mě tady mamka "velice vítá." Ironie. Ale já se už snažila dost a teď si budu prostě žít svůj život, který bude možná mnohem lepší, když na ni a na její pomoct nebudu spoléhat. Hádky ohledně peněz, ohledně toho, že chci aby si na mě udělala čas a s něčím mi pomohla a spoustu dalších problémů, jako to, že mě přehlíží a všímá se jen svého přítele apod. Ale dost o mamce.

Včera jsem jela na 8 hodin s kamarádkou autem do města a šla jsem společně s ní do naší třídy na první dvě hodiny. První byla matika, mluvila jsem asi první minutu a pak už se děcka normálně učili a já jen koukala okolo. Druhá hodina byla němčina a učitelka mi dala možnost o všem popovídat - německy. To ale kupodivu nebyl žádný problém :) Děcka mě poslouchaly asi prvních deset minut (a to jen někteří) a dál mě poslouchala jen učitelka a pak ještě asi 3 lidi. To potěší, když o vás kamarádi mají zájem ;) To samé ostatní holky, nijak jsme si nepokecaly (nemluvím o těch, co přišli na naše setkání v úterý) a na nic se ani neptaly. Tak se mi tu projevuje, kdo je pravý kamarád a koho zajímám :) A je to dobře, je čas to trošku "vytřídit." Po škole jsme šli s "Němčourama" koupit jízdenku na nedělní odjezd do Ambergu a pak na kafe a pokecat. Pak jsem zaběhla do města pro něco do papírnictví a pak ještě na jendo kafe s kamarádem, kterého jsem dlouho neviděla. Odpoledne jsem si šla zaběhat, zacvičit (konečně!), v 18 hodin na volejbal a pak pro mamku s jejím přítelem do hospody. To bylo ok, celkem jsme pokecali a já chtěla mluvit hlavně s tetou, která tam obsluhuje.

Dnes jsem celé dopoledne pomáhala tetě sousedce, která zítra slaví narozeniny (společně se svým 25-letým synem, který je jendím z naší party) s přípravou bramborového salátu, sekané apod. Ve dvě jsem jela do města, koupila pro ně dárek a pak šla k psycholožce. A možná i proto, se cítím zase trochu lépe, protože jsme si opravdu dobře promluvili a zase jsem se někomu svěřila. Domů jsem se svezla se známou, šla si zaběhat, zacvičit a navečeřela se. Teď jsem si dopsala francouštinu a čekám na moji "best-friend" K., až příjde. Nezmínila jsem se o francouštině? No ano! Dobrovolně jsme spolu s dvěma kamarády šli do třídy, která začíná s francouštinou a tak se v němčině učím ještě francouzsky :) Je to to nějtěžší, co jsem kdy zažila, je to strašně náročné, ale nelituju :) Zpět ke K. - dnes u nás teda spí. Konečně se uvidíme, dáme si vínko, pořádně pokecáme :) Těším se.

No a zítra balit a od dovu veliká oslava.. je o moje durhá rodina a já se moc těším. A v neděli v 9 hodin už hurá do Německa! A anoo, pořádně se těším :) Jediné problémy, které mě tam čekají jsou ohledně učení a to je trochu jiné a ne tolik těžké na psychiku než problémy s blízkými. A taky se těším, až bude zase s naší malou "Českou partou v Německu" a taky na lidi ze školy a intru :)

inspo ♥












stormtrooperfashion: Lily Aldridge in “Close To Heaven” by Patrick Demarchelier for Vogue UK, November 2014


☼ ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama